Někdy, když si chci dát pauzu od práce, tvoření, vymýšlení něčeho nového...prostě pár dní volna - protože si myslím, že už nového nevymyslím :-) (jak krásný pocit - "sladké nicnedělání") - jdu s přáteli na večeři, a užívám si toho pocitu, že jsem si naordinovala pauzu. Výborně se bavíme, pojídáme skvělé jídlo, popíjíme dobré vínko...Hostů pomalu ubývá, a já si všimnu mladého páru, který sedí v koutku, u malého stolku pro dva. Oči jen pro sebe, on jí drží za ruku, a počítá korálky na jejím náramku. Ona náramek sundá, a snaží se ho navléknout na jeho zápěstí. Nepovedlo se, náramek byl příliš malý. Po zbytek večera už jsem v duchu "tvořila" náramky pro páry 
Ještě tu noc vznikly ty úplně první...:-)
